Aby bílá bílá byla

Ve školce, hluboko v základně na odvrácené straně Měsíce, si malý Helmut neměl důvod nač stěžovat. Užíval si své dětství, jak jen to v prostorech vaultu šlo a nejraději ze všeho si s dětmi hrál na Poláky. Všechny děti, se kterými trávil denně mnoho hodin, navíc vypadali téměř identicky a k tomu všemu je znal z nedělních obědů u babičky Helgy. Jednou se ptal rodičů, proč to tak je. Odpověděli mu, že těch ryzích se zachránilo málo, a tak pro zachování čistoty mají bratránci a sestřenky miminka… nerozuměl a ani moc neposlouchal, protože už přemýšlel, kdo bude hrát příště Goebbelse.