Všechny ty maličkosti...
Deanovy nohy na stole.
Jeho apetit, se kterým se mu povedlo sežrat půlku nákupu, hlavně věci jako zmrzlinu, brambůrky a podobně, aniž by někomu taky nechal.
To, jak při výjezdech balil holky a nestaral se, jestli má Sam odvoz nebo i kde přespat, jeho libido bylo přednější.
Vůbec už nemluvě o oblibě kanadských žertíků.
"Ty jseš vážně strašnej sobec, Deane."
Až potom Sam... On měl pocit, že zemřel, i když Dean i Bobby mu tvrdili něco jiného.
Všechny ty maličkosti...
"Kolik?!" ptal se Bobby, když zjistil pravdu.
"Rok," vydechl Dean. "Neříkej to Samovi, prosím!"
Všechny ty maličkosti...
Nějak jsem se ztratil v těch záporech, Deanovu výměnu svojí duše za Samův život vidím z jedný strany jako sobectví - chtěl bratra zpátky bez ohledu na to, že se Sam bude potom muset sám vyrovnat se ztrátou a pocitem, že je to kvůli němu. Na druhou stranu do toho šel i s vyhlídkou na věčnost v Pekle, jen aby Sam mohl žít.
Nevím.
Ale tahle konkrétní linka mi vždycky přišla hrozně silná.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Moc se mi to líbí, mám
Faob
Moc se mi to líbí, mám vlastně podobný typ hrdinů dost rád, navenek se tváří (i chovají) jako neskuteční sobci, ale když na to přijde - jsou to fakt charaktery! (Oč horší je obrácený typ - hodňoučká sluníčka, která nakonec v rozhodující chvíli všechny podrazí...)
Díky, a jo, přesně. :)
Oliver
Díky, a jo, přesně. :)
Ten rozpor toho sobectví a
Lady Lestrade
Ten rozpor toho sobectví a ohleduplnosti je tu hrozně silný. A nic na světě není černobílé.
Pro tenhle typ mám vážně
Remi
Pro tenhle typ dějové linky mám vážně slabost. <3
Jop. Tohle je ještě období,
Oliver
Jop. Tohle je ještě období, kdy jsem měl rád i hlavní dějovou linku, ne jen samotný případy. Kolem tý desátý série zhruba se to změnilo.