Gram jako gram

Bylo to sesterství v bolesti a touze.
Každý den vybíhaly na svoji trasu. S jediným cílem – do háje zelenýho (úlitba konvencím, jinak tam patří ku-va:)) konečně zhubnout!
Neběhaly už jako laňky. V jejich letech to byl spíš klus unavených svěřenců pivovarských kočí.
Nevzdávaly se.
Ten den se Ona pozorněji zadívala na svoji družku. Vlasy se jí na hlavě nepořádně ježily, mnohem kratší než posledně.
„Co se ti stalo?“ vydechla zděšeně. Tohle nemohlo být pro krásu – určitě ne s těmi canfrňousy visícími na krk.
Druhá rezignovaně pokrčila rameny.
„Včera mi do cílové váhy chybělo pár gramů. Tak jsem to vzala nůžkama.“