Tady už není nic moudrého

Lid se smál, tančil a radoval. Stromů ubývalo. Někde. Někde se naopak lidé stále měnili na samorosty, a nikdo si již nevěděl rady, co s tím.

Lid krále pomalu neposlouchal, dělali si, co chtěli. Byla tu ovšem část obyvatelstva, která stále urputně věřila, že král je zachrání a situaci vyřeší - vždyť tomu tak vždy doposud bylo. Jiní tvrdili, že krále již dávno prokoukli, že je to zbabělec a lhář.

Král sám seděl na svém zámku, obklopen svými rádci, a všichni si lámali hlavy. Katastrofa neposlouchá, lid neposlouchá, vše se mele páté přes deváté, není cesty kudy kam, a skutek utek.