Hermína

Pozoruje v zrcadle svou tvář, zapadající slunce ji barví do karmínova a vede její mysl zpět, do pokoje čalouněného šarlatovým damaškem, tam, kde prožila pár chvilek horoucího štěstí a tolik bolesti a hrůzy. Rudá barva, rudé vzpomínky na krev její i jejího milence, na krvavý uzlík s mrtvým nekřtěňátkem.
„Dost,“ řekne ostře prázdnému pokoji. Nadechne se, napřímí, zazáří.
„Dost,“ zopakuje. Je mladá, krásná, volná. Je čas zavřít dveře minulosti, čas najít si nové jméno, nového muže, nový svazek a překrýt starý hřích. To dokáže. Musí.
Vybere jednu z navštívenek na toaletce.
Tento je vhodný, v Paříži je nový.
Baron Danglars.