Jako poprvé

Tma je cítit vlhkostí, nahořklým pachem zoraných polí, bramborového sklepa a ohníčků podzimu.

Slávek vedle ní vzdychne: "Tohle jsem pro tebe nechtěl."

Opře se na lokti a podívá se na něj; oči se mu v šeru lesknou.

Nesměle zvedne ruku a dotkne se jeho tváře.

Vezme její dlaň do své a vtiskne do ní polibek. Jako tehdy před oltářem.

Anežka se nakloní až k němu. "V bohatství i chudobě," vydechne mu do ucha, "pamatuješ?"

Pak ho políbí a je to jako poprvé, jako když se otevřou stavidla a voda se řítí z vantroků na lopatky, jako když duní chrámové zvony.