V divadle

Kdo by pozbyl v ústraní,
když není kudy, není tady,
znát tak ty síly v pozadí.

Ač jen šeptá potají,
v malé kobce krčí se,
drobotina s brýlemi,
do scénáře hledíce.

Má hlava prázdná na jevišti,
netušíc co více říct,
potopena v tratolišti,
potřebuji poradit nic víc,
na divadle
jak na bojišti.

Leč pot zoufalství stéká,
síla v pozadí nenachází,
a sprostě se vzteká,
na mě hledíc publikum,
jsem ztracená,
Pomoc nikde
Žal všem českým komikům.

To trápení je nekonečné
A paní v kobce ztracená.
Pot už usychá
a já jsem hvězda ztrapněná.

Tento moment trval několik sekund.
Trapné ticho.