Střípek z celkem blízké budoucnosti

Konečně bylo jaro! Psát esej venku byl skvělý nápad. Venku u toho mohla totiž jíst (z knihovny by ji madame Pinceová vynesla v zubech).
Celofán šustil a řádky na pergamenu utěšeně přibývaly.
Obal od čokolády spadl pod zídku.
Hbité prsty roztrhly další obal a odlomily si hned celou řadu bílých kostiček.
Brk se míhal sem a tam.
Třetí čokoláda zmizela brzy za dvěma předchozími.
Profesor Binns bude mít z tak dlouhé a podrobné eseje jistě radost.
„Nejsi už trochu přeslazená?“ ozval se za ní chlapecký hlas.
„Ani náhodou. Dala bych si ještě čtvrtou, kdybych ji měla. Čokoláda mi pomáhá myslet.“