25. Čundr

Všichni jsou unavení. Děda při určování trasy nevzal v úvahu, že už s babičkou nemá tolik síly jako za mlada. A i Standa sotva plete nohama. Na tak dlouhý pochod se zátěží není zvyklý.
„Pospěšte si,“ pohání ostatní Kája, která jediná ještě může. Ale je jasné, že na louku u potoka, kterou mají jako cíl, už dneska nedojdou.
„Co budeme dělat? Kde se utáboříme?“ nadhodí si krosnu babička.
„Já už nemůžu,“ opakuje poněkolikáté Standa.
„Pojďte, před námi je vesnička s hospodou, Zajdeme tam.“

„Kde jste se tu vzali?“ diví se hostinský. „Sem ani autobus nejede a několik let už ani pojízdná prodejna. Asi vám auto vypovědělo službu, nemám pravdu?“ Jeho hlas se rozléhá prázdným lokálem.
„No, neuhodl jste. Vzal jsem mládež na čundr.“
„Ach ták,“ pohodí hospodský na srozuměnou, ale vytažené obočí prozrazuje, že stejně nechápe.
„Máte něco k jídlu?“ zeptá se celkem zbytečně děda.
Jako odpověď zavrtění hlavou. „Teda jestli myslíte něco teplýho. Jinak mám buřty s cibulí a pak to, co je ve vitríně.“
Děti se k ní hned hrnou. Na poličce jsou jako sirotci jen nějaké sušenky, dvě čokolády, pytlík smažených brambůrek a slané tyčinky.
„Tak si dáme něco k pití.“
„Dvě piva? Nebo jen jedno?“
„Dvě piva, tři limonády. Děti, vybrali jste si něco?“
„Dědo, mohl bys nám, prosím, koupit každému sušenky a čokoládu?“

Všichni se s chutí posadí.
„No teda, vy tu máte pravé thonetky,“ uznale pokývá děda hlavou.
V hospodě jako kdyby se zastavil čas. Na stěně staré pendlovky, kupodivu ukazují přesně. Na stolech ubrusy z umělé hmoty. Vzorek už je vybledlý častým omýváním. V okně začouzené záclony.

„Jdeme od vlaku,“ bodře hlaholí děda.
„Takovou dálku?!“ vpadne mu do řeči muž za výčepem.
„Právě. Už se stmívá. Poraďte nám, kde bychom si mohli postavit stan?“
„Na jak dlouho?“ položí před dědu půllitr.
„Jen jednu noc.“
„No, tak si ho postavte tady,“ hodí hlavou hostinský směrem k plácku před hospodou.
„To jste hodný, že nám to dovolíte.“
„Jo, můžete si napumpovat vodu, ale pozor, není pitná,“ jako by četl babičce myšlenky.

Na plácku mezi udusanou hlínou vykukují olysalé hlavičky heřmánku cizího. Prostor ke stavbě stanu je docela rovný, ale pěkně z kopečka.
Karimatky fungují velmi dobře jako skluzavka. Ve spacácích, podobní píďalkám se přesunují co chvíli vzhůru.
Děda má jednu celtu pod sebou, druhou je přikrytý. Olivky na nich působí protismykově. Hlasité chrápání dává všem vědět, že na rozdíl od nich spokojeně spí.