19 Horečky sobotních nocí II

Na větších lodích jsou i v dnešní době kuchyně a kuchaři vařící ze skutečných ingrediencí.
Dříve i křižníky mívaly vlastní vývařovny, ale dnes už se od toho upustilo.
Potravinové syntezátory zvládnou vytvořit jídlo v dostatečné kvalitě.
Na Kotarnu dokonce v excelentní kvalitě.
Stěžovat si na jídlo neuslyšíte ani důstojníky.
Jídelna odráží náladu na lodi, a ta poslední dobou houstne.
Členové posádky si vyberou z nabídky, odnesou si své pokrmy ke stolku a buď v klidu o samotě, anebo v kroužku kolegů, možná i kamarádů, si vychutnají svoje objednávky a při tom klábosí o všem možném, často o aktuálním dění.
Nestává se, že by si někdo vyzvedl oběd, bez ochutnání jej odložil a začal se svíjet, jakoby do rytmu a křepčit.
Až do dneška.
Dva technici nejblíže ke křepčícímu chvíli stojí se zmateným výrazem v očích, načež jakoby nic odloží předměty v rukách a přidají se k tanci.
Vědecký poddůstojník , tváře se zpruzeně, odstrčí dvě svíjející se postavy, snaže se prodrat k potravě, načež se na chvíli zasekne, a poté se přidá do rytmu.
Tou dobou již vstávají jedlíci po celé jídelně, a nedbaje na nárazy do stolů a převrhávané židle, rozjíždí taneční párty.
Jídelnou se nesou tóny pošupovaného nábytku, padajících táců a příborů, podupávání a vzrušeného dechu.
Nohy rozšlapávají bagety, brambory, maso a zeleninu, cákají v loužích polévek i limonád, odkopávají nakousaná jablka či avokáda.

Na bezpečnostním monitoru na můstku se rozsvítilo upozornění na  neznámou magickou aktivitu v jídelně.
Operátor nejprve kontroluje, zda-li je v místnosti přítomen některý z hostí.
Po negativním dotazu zpozorní.
"Kapitáne, máme tu nezvyklou aktivitu v jídelně," zobrazí si dění v místnosti a sotva jeho mozek zpracuje význam vizuálních vjemů, aktivuje spojení na bezpečnostní tým 3.
"Přesuňte se do jídelny."
"Jak moc je to vážné?" táže se kapitán.
"Je to - znepokojivé, ale zatím zdraví neohrožující."
"Zkuste zjistit, co to způsobilo, ale zasáhněte, pokud by se to zhoršovalo."
Operátor spouští různé detekce a sleduje údaje.
Vedle toho stále sleduje dění v jídelně.
Vidí jak vchází bezpečnostní tým 3.
Opatrně, s tasenými zbraněmi obhlížejí situaci, zkouší mluvit na tanečníky, pak na ně křičí rozkazy.
Oni nereagují.
První dva bezpečáci odkládají zbraně a scannery a připojují se k reji.
V tu chvíli operátor spouští protiopatření a rozptyluje magii v místnosti.
V jídelně stojí zmatení lidé a snaží se pochopit, co se vlastně stalo...

***

Vídat Xaatycha v prostorách lodi, kam není omezený přístup, si posádka docela zvykla.
Vždy extravagantní.
Často pobuřující.
Že řeči o něm předčili události posledních dní, bylo samo o sobě znepokojivé.
Přitom nedošlo k ničemu, co by vyžadovalo zásah bezpečnosti.
Jen se tak prochází chodbami a kouří doutník dýmající mocně, jak hořící deštný prales.
Skrz hustá oblaka ze spáleného tabáku si někdo povšiml jeho bot.
To, že v jeho velikosti na ně potřebujete místo v garáži, už by nikoho z míry nevyvedlo.
Nicméně značka Seuwell je docela kontroverzní i na Xurhu.
Že se prodává za absurdně vysoké ceny je přitom to nejmenší.
Říká se jim Zlé boty a údajně se vyrábí ze zaživa stažené kůže, a zcela určitě se při jejich výrobě používá krev.
Při poškození prý krvácí a když v nich někdo jde, je slyšet sténání, tak jako na hranici mezi sluchem a halucinací.
Někteří členové posádky by přísahali, že to slyšeli, jiní to vehementně popírají.
Jiní si všimli kalhot a košile Cordaggath.
Látka z které se vyrábí je kombinací materiálu motýlích křídel, jistého druhu vzácné cizopasné houby a vzniká prý jen za specifických magických podmínek, které však vyžadují odumírající nervovou tkáň.
Výrobek z něčeho takového je vlastně stále živý a dokáže se sám regenerovat.
Do třetice posádka identifikovala jeho pláštík vínové barvy, jakožto výrobek návrháře Pting-hara.
Při výrobě, už od zpracování látky, přes míchání barvy je nutnou přísadou bolest, a ne ledajaká.
Výsledek by měl obsahovat tolik esence utrpení, že způsobuje značnou bolest i svému nositeli.
Vůbec už se nedoporučuje takové oděvní součásti se třeba jen náhodně dotknout, natož se jí pokusit ukrást.
V týdnech před odletem se v Xuržských médiích vedla živá diskuse, zda-li je výroba a nošení podobných předmětů vůbec legální, a případně měla-li být.

***

"Analgetika, zase analgetika! Lepší odpověď nemáš!?" rozčiluje se kapitán ve své kajutě na lodní počítač.
"Aktuální dálková diagnostika navrhuje použití Dervalinu, zvýšený přísun tekutin a osmihodinový spánek."
"Fetovat, chlastat a spát, to jsem si mohl poradit i sám, u Bagobara," kopne do sebe přeci jen objemnou sklenku vody s rozpuštěnými vitamíny.
Zatracená hlava!
Jakoby si v ní parta chamtivých zlatokopů otevřela důl.
Za doktorem s tím znovu nepůjdu, posledně to stejně pomohlo jen na chvíli.
Poslední co ještě potřebuju, aby si posádka dělala starosti o MOJE zdraví.
Spát, spát, spát.
Já bych rád, ale když ono to nejde.
Ani když utlumím tu příšernou bolest, tak nezaberu, ne bez nějakého dopingu, a čím dál tím tvrdšího.
Přitom únavou už docela padám na hubu.
Budu se muset uchýlit k pentavrinu, jinak jednou přijdu na můstek s očima zavřenýma.
Tak že bych snad začal počítat ovečky?
Vždycky, když mě to napadne, neubráním se vzpomínce, když jsem byl malej, a zeptal jsem se dědy, proč mám počítat ovce, proč ne třeba vlky.
Řekl mi, že vlci jsou docela zábavní, přemýšlel bych, co vše by takoví vlci mohli dělat. Zato ovce jsou nudné, jedna jako druhá, mysl nemá nad čím přemýšlet a to je přesně to, co potřebuješ, když chceš spát.
Zatraceně, jestli se budu takhle potit, tak abych se šel před službou ještě osprchovat.
"Lodi, jaká je moje tělesná teplota?"
"Dva a půl stupně nad dlouhodobým průměrem."
"Je pro to nějaký důvod?"
"Dálková diagnostika nedetekuje zvýšenou přítomnost patogenů ani jiné fyziologické poškození. Jestliže pociťujete subjektivní potíže, dostavte se na ošetřovnu, mám upozornit doktora?"
"Ne, nech to být."
Není vhodná doba na to, zaobírat se vlastním pohodlím.
Nemůžu celou loď hodit na hlavu Nishnaro.
Ne v tomhle stavu.
Být tohle běžná mise, tak už bych musel půlku posádky včetně důstojníků naházet do basy, anebo minimálně postavit mimo službu.
Vědecké oddělení je jak ze řetězu utržené celé, doktor fetuje - má kliku, že za něj nemám náhradu a zatím kvůli tomu nic nezanedbal, jestli mu jednou dojde, budu za to spoluzodpovědnej, ale zatím by bylo horší nemít doktora ve chvíli jako když to ozářilo ten nešťastněj Covelax.
Lodní mág se nějak moc bratříčkuje, anebo kdoví co tam dělá, s Percalimme, jiní zase s  Profesorkou a půlka posádky s Generálem... ale můžu jim to zakázat?
Četnost různých podivností na lodi roste. Možná by pomohlo zapnout konečně ty časorealitní štíty - to by ale překáželo výzkumu, čímž by to bylo proti rozkazům. Co se musí stát, aby to bylo dost na jejich použití?
V tom mi nikdo neporadí, když je to na mém uvážení.
Když moc brzy, budu za sraba, když moc pozdě, tak už to možná nebudu muset řešit.
Loď se musí vrátit...
Kapitán nemusí.
Určitě tím nemysleli vrátit se s prázdnou, anebo s kolekcí podružných dat z nedodělaného výzkumu.
Budu muset nechat Immoni jít dál, ale ještě chvíli jí nechám chladnout, ať zas trochu přistane nohama na zemi.
V lodní kazatelně bych se možná měl také někdy zastavit. Essaga nedávno naznačoval, že se to tam nějak radikalizuje nebo co. Na téhle lodi je možné snad všechno ...
Ne, nevypadá to, že bych usnul sám od sebe.
Musím naspat alespoň něco, takže co to bude, chemie nebo magie?

***

Lodní kaple není kdovíjak velká. Pokud by se všichni členové posádky chtěli zúčastnit obřadu, ani by to nešlo.
Nepůsobí majestátně, jako třeba katedrála v Quasar Uram, ani starobyle jako chrámy, jejichž založení nepamatuje žádná bytost na Odrii.
Jistou působivost, zejména při tom správném nasvícení a vyzdobení, jí však nelze upřít.
Přidejte body, pokud vás víra v temné symboly oslovuje, a další pokud zrovna jste daleko ode všeho známého na misi, která přestává být veselým výletem po pamětihodnostech.
Obřady nebývají pravidelně, to aby se občas mohl zúčastnit každý, bez ohledu na to, v jaké je směně.
Repertoár prováděných rituálů je omezen. Nesmí se provádět ty, kde se něco obětuje, anebo přivolává.
Zprvu skrovná účast se rozhojnila a náhle je v kapličce skoro těsno.
Účastníci postávají v půlkruhu blíže k oltáři, anebo posedávají na vyvýšených sezeních vzadu.
Někteří jsou převlečeni do obřadních rouch, většina má na sobě pracovní uniformy.
Rhydda Ldachcord provádí rituální úkony jistě a odříkává složité fráze pevným hlasem.
Ten tam je dřívější ostych a tíha nezvyklé odpovědnosti z počátku letu.
Zdá se, že nikomu nevadí, že rituál nevede letitý, světaznalý velmistr.
Ve světle svic a rudém ambientním podsvícení výzdoby kaple se zdá být každý sám se svými myšlenkami, a zároveň všichni společně, snad spolu se silami, které přesahují vesmír, nejen tuto mrzkou realitu.
Znenadání se ozval rušivý zvuk.
Jakési odfrknutí a posměšek.
Dva nejblíže sedící se podrážděně ohlížejí po zdroji rušení.
Narušitel však učiní krok kupředu: "Tyhle kraviny sem chodíte každej večer poslouchat?"
Většina účastníků vytržena z rozjímání, někteří rozzlobeně syčí, jeden naznačuje rukami - tichu, vypadni!
"Proč jste netrčeli doma, když jste se chtěli modlit!"
Pár sedících účastníků povstalo. Kaplí se jako vlna šíří znechucení.
"Odejdi! Neruš náš obřad!" okřikne jej Rhydda.
"Nebo co? Můžu marnit svým časem, kde uznám za vhodné."
Vzduchem proletí sprška nadávek a výzev k "odchodu" stran povícero věřících.
"Ihned opusť toto nesvaté místo, nebo tě nechám vyhodit silou!"
Následuje řev a překřikování rouhače s osazenstvem kaple, kde jednotlivá slova splývají.
Dav se odhodlal nechtěného vyprovodit.
Nevypadá to jako problém.
On je jeden.
Účastníků rituálu je přes třicet.
Ozývá se však trochu jiný ryk.
Naléhavější.
Upřímný.
Řev bolesti.
Podlahu kaple zkrápí krev.
Většina pocákaných dělá krok vzad anebo nevěřícně zírá na skvrny na uniformě.
Teprve teď je vidět bodající ruka s dýkou.
Znovu a znovu se noří do těla.
Rouhač padá bezvládně k zemi.