Ultrafialová katastrofa a její tři příbuzné

Pro kontrolora - vybrala jsem čtyři pokusy, které byly ve své době ve sporu s tehdejšími fyzikálními poznatky. Tomu prvnímu se dokonce začalo říkat ultrafialová katastrofa.

Více o jednotlivých pokusech:

Záření (absolutně) černého tělesa: Typická ukázka, jak je těžké experimentální data propojit s teorií. Rayleigh a Jeans zkusili aplikovat zákony klasické fyziky a výsledek odpovídal ve viditelné a infračervené oblasti, ale ne v ultrafialové. Vysvětlení přišlo v témže roce 1900 - teorie Maxe Plancka, otce kvantové fyziky.

Fotoelektrický jev: Do rýmu se mi sice víc hodil sodík, který používal při svých pokusech Millikan, ale první pozoroval tento jev Hertz při detekci elektromagnetických vln. Píše se rok 1887, vysvětlení fotoefektu vytvoří v roce 1905 Albert Einstein.

Jak vlastně vypadá jádro atomu? Původní Thomsonova představa (1904), že v hutné kladné hmotě jsou rozmístěny drobné elektrony, vzala za své po Rutherfordově vysvětlení výsledku odstřelování zlaté fólie alfa částicemi (1909, 1911). Většinu atomu tvoří prázdnota - malé hmotné jádro a velký prostor pro elektronový obal.

A ten obal se řídí určitými pravidly - Bohr je vyslovil jako postuláty (1913), aby teorie nebyla v rozporu s pozorovaným čarovým spektrem zářících plynů. Teoretické vysvětlení dala až Schroedingerova rovnice (1925) - základní kámen kvantové fyziky.

Jak to koncem devatenáctého století vypadalo, že ve fyzice už skoro není co objevovat, tyto události tento názor rozmetaly jako domeček z karet.