Co se dělo (a bude dít) v muzeu

Stála na betonovém ochozu střechy muzea. Jediný pohled dolu ji utvrdil v tom, co věděla: dostatečná hloubka. Pracovala jako sestra na neurologii, takže znala následky špatně promyšlených skoků. Potřebuje pořádnou výšku. Tvrdý dopad, žádná měkká hlína dole.

Policista přišel opatrně. Byl to takový ňouma, vlasy v culíku, bradka jako nějaký mušketýr.
"Poslouchej mě! Stojí za to ztratit nadějný život kvůli střetu s někým mimo tvoji sociální bublinu?”
Mimo sociální bublinu, pomyslela si. Spíš mimo o tisíce vrstev bublin.
“A kdo tvrdí, že se zabiju?”
“Stojíš na zábradlí…”
“Kochám se výhledy,” opatrně slezla do bezpečí.

Už věděla, odkud tu blbku shodí.