Ansámbl

Franz, pomocný režisér, ji pozval do malé kavárny u řeky a představil ji ansámblu.
„Expresívní oči,“ řekl mladík v saku se záplatou zamyšleně.
„Moc mrká. Na tom bude muset zapracovat,“ poznamenala starší primadona a potáhla z viržinka.
„Trochu kulatá, n’est pas?“ uculuje se protáhl navoněný seladon v pruhované košili.
Judita se obvykle dovedla spolehnout na svůj ostrý jazyk, nemilosrdná kanonáda nevyžádané kritiky jí však vzala vítr z plachet.
„Mlčení ti ale jde dokonale,“ zaznělo jí za zády, neobyčejně melodicky.
Když se otočila a spojila hlas s tváří, zatajil se jí dech.
„Mluvíš taky?“ zeptala se nejkrásnější osoba v celé Vídni.