Trochu mléka a pár sucharů

„Chcípni, zrůdo!“ prskaly i malé děti, které stěží dokázaly vyslovit „r“. Úlomky tašek a kusy cihel bubnovaly o Johanina záda, ale ona šla netečně dál. Rty semknuté, oči upřené k bráně, modřiny a šrámy na ramenou a na temeni nebyly důležité. Lokty a dlaněmi se snažila odrážet ty kusy trosek, které mířily na vypouklé břicho. Cítila, jak se maličká Markétka v břiše činí, jako by se sama pokoušela letící kusy zdiva odkopnout. Dav u brány řídl, příroda děsila každého. Snad jí ukradené jídlo dodá dost síly k běhu. Jestli naráz nedoběhne alespoň k Havlbrodu, bylo poslední pro ně pro obě.