Při jedné z oslav narozenin se na oddělení řešilo i téma výchovy dětí.
"To máš hrozný. Teď jim nemůžeš nic říct, ani dát příkazem, protože je to omezování svobody a ještě se s tebou budou soudit," vztekal se kolega. "Prý musíme respektovat jejich jedinečnost."
"Já je respektuji," odpověděl druhý kolega. "Respektuji, že se jim do ničeho nechce. Respektuji, že mají vlastní názor. Respektuji, že se jim nelíbí podmínky v mém baráku. No, pak ale oni musí respektovat, že vyměním zámky od dveří. A než spustíš, že tohle nemůžu, tak já jim klidně zaplatím kauce na nájem. S tím problém nemám."
Začátek rozhovoru byl o tom zda stanovit malým dětem nějaké hranice, nebo jí směrem domlouvání se na všem. Přesunulo se to na puberťáky a jako poslední to završil kolega, co má u sebe už dospělé děti, z toho jednoho dlouhodobě vydělávajícího...
Hm, těm dospělým bych asi
Dede
Hm, těm dospělým bych asi neplatila ani tu kauci :) Jinak respektující výchova znamená respekt na obou stranách - tedy rodičů k dětem a dětem k rodičům. teprve pak to funguje.
Jo, s tím souhlasím, že musí
Eillen
Jo, s tím souhlasím, že musí být respekt na obou stranách. Bohužel ve svém okolí jsem se setkala s tím, že si většina matek, které to zastávají myslíš, že respekt vznikne jen tak, že budou nejlepší kámoši. A upřímně nevím co si myslet o dětech, které oslovují matku křestním jménem...
Ty jo, to musí znít hodně
neviathiel
Ty jo, to musí znít hodně zvláštně.
Zažila jsem školy, kde si děcka tykaly s učiteli, ale tam to bylo celé úplně posunuté a spíš by vypadal divně opak...
Moji kluci mému muži říkají
Terda
Moji kluci mému muži říkají jménem a nepřijde mi to divné. Já na něj volám jménem, neříkám mu "táto", tak jim to jde asi přes jazyk víc než "tati". Mně říkají "mami" popř. "Ale... Teda mami". Způsob oslovení přeci vůbec o ničem nevypovídá. Důležitý je třeba to, jestli když jsou třeba rozjetý na vehiklech, tak před silnicí (nebo na smluveném místě) zastaví.
Jo, to oslovení je o zvyku.
Eillen
Jo, to oslovení je o zvyku. Že mi to nesedí je jen můj "problém".
Jinak u nás mamka taky vždy oslovovala tátu jménem a nikdy by mě nenapadlo ho tak sama oslovit. Ale je fakt, že tety a strejdy oslovuji od mala tak, jak je každý oslovoval. Tedy jejich jmény. :-)
Pravda, taky jsem jedné tetě
neviathiel
Pravda, taky jsem jedné tetě říkala jménem. To ale protože jsem ji znala jako hodně mladou. Taky mám strýce, kterému jsem vždycky říkala jménem, ale ten snad i mladší než já :-D
Já bych řekla, že to
Aveva
Vzpomněla jsem si, jak jsem
Eillen
Vzpomněla jsem si, jak jsem jednou jako malá potkala poprvé pradédečka. A automaticky jsem mu tykala. Taťka mě lehce okřikl, že pradědovi se vyká. A dostal od něj pucunk, že princezny nevykají. Asi jak už byl starý, tak to u pravnoučat neřešil.
No a já zas jednomu
Aries
No a já zas jednomu prastrýčkovi jako malá řekla dobrý den a on na to "tys mě nepoznala, ale já ti to odpouštím", čímž mě smrtelně urazil, protože já jsem samozřejmě věděla, kdo to je, a měl to u mě rozlitý v podstatě celej život. To taky jeden neví, jak nějaká pitomost uvízne a pak se to táhne.
Tak o vyhrožování soudem jsem
neviathiel
Tak o vyhrožování soudem jsem ještě neslyšela! :-D
Já tehdy taky čuměla.
Eillen
Já tehdy taky čuměla.
Tedy, je tím myšleno, že mu
neviathiel
Tedy, je tím myšleno, že mu puberťáci vyhrožovali soudem, ne že nasbíral moudra na internetových a hospodských diskuzích?
Už jsem tedy i slyšela o dětech, co vyhrožovaly zbitím nebo zabitím, ale většinou byly menší a kdoví, jesti vůbec chápaly význam toho slova
Jeho děti vysloveně ne. Ale
Eillen
Jeho děti vysloveně ne. Ale ve svém okruhu známých to prý řešili...
Ty jo, zvláštní.
neviathiel
Ty jo, zvláštní.
Já jsem tak ráda, že už mám
Tora
Já jsem tak ráda, že už mám děti dospělý a samostatný... uf.
:-)
Eillen
:-)
děti jsou holt radost ;)
Aries
děti jsou holt radost ;)
A někteří rodiče, co si budem
Apatyka
A někteří rodiče, co si budem, taky :D