19. kapitola

I dalšího dne se onen týpek ochomýtal okolo kavárny. Rafaela to nijak nevzrušovalo, koneckonců chodit sem a tam po ulici není trestné. Bylo mu však jasné, že dříve či později chlápek vstoupí do kavárny.
A tak se i stalo. Chlapík vešel dovnitř a namířil si to přímo k Rafaelovi.
"Dobrý den, hledám slečnu Girgle."
"Není tady."
"A kdy bude?"
"Neračte vy být náhodou pan Oskar Sádelníček?"
"A co má být?" nepřímo potvrdil Rafaelovi jeho domněnku.
"Má být to, že slečna Girgle tady pro vás není a nebude. Nechce se již s vámi setkat. Respektujte to, prosím."
"Do toho se nepleťte a řekněte mi, kdy ji tady najdu."
"Slečna Girgle mě zplnomocnila vám sdělit, přesněji řečeno zopakovat, že ji již nemáte kontaktovat."
"Tak kdy tady bude slečna Girgle?"
"Podívejte se pane. Chcete-li si dát kávu, čaj, či snad něco ostřejšího, jsem vám plně k službám. V opačném případě opusťte tuto kavárnu!"
Vzápětí Rafaela napadlo, zda nebylo riskantní nabízet Sádelníčkovi něco ostřejšího. Ten však na nabídku nereagoval a mlel si dál svou:
"Tak mi řekněte, kdy ji tady najdu!"
"A dost! Opusťte kavárnu!"
Sádelníček nereagoval.
"Rozuměl jste? Půjdete dobrovolně, nebo vás mám vyvést?"
"Tak ty mě budeš vyhazovat?!"
"Tykat mi nebudete!"
"Já budu tykat, komu budu chtít, ty zkurvysyne!"
Rafael na nic nečekal a vypálil Sádelníčkovi pěstí do nosu. Ten, nečekav ránu, se skácel, uhodil se hlavou o hranu stolu a zůstal ležet břichem na zemi.
"Zkurvysyne zkurvenej!" zopakoval svoji nadávku Sádelníček.
Rafael chytil Sádelníčka za vlasy a praštil s ním obličejem o zem.
"To máš za toho zkurvysyna!"
Poté Rafael chytil Sádelníčka za límec, odvlekl jej ke dveřím, otevřel je a kopl Sádelníčka do zadku se slovy:
"Táhni, sráči!"
Vrátiv se do lokálu, zpozoroval na zemi krvavé stopy. S ledovým klidem si ze zázemí donesl kýbl a mop a na potřebných místech podlahu vytřel.
"Dobře jste mu to nandal, pane šéf," zhodnotil situaci štamgast Mumraj.