26. kapitola

Po několika dnech si Féfrda pozval Rafaela do své kanceláře. Přivítav a usadiv jej, pravil mu:
"Takže, Rafe, toto je definitivně finální verze dohody. Více už Sádelníček s Vrtichvostem neustoupí."
"Žádný ústupek tam nevidím," pravil Rafael po přečtení listiny, "od toho, co jsi mi dával přečíst naposledy, se to prakticky neliší."
"Máš pravdu, je to tvrdá realita. Ovšem jedinou alternativou je nechat to dojít k soudu. A ve výsledku by to lacinější nebylo. A měl bys záznam v rejstříku..."
"A v podmínce by mi hrozilo, že při nějakém příštím průšvihu půjdu bručet natvrdo."
"Velmi správně si to uvědomuješ. Takže moje rada je jasná."
Rafael si vzpomněl, jak mu kdysi tatínek kladl na srdce, že žádný z Vyzvrátilů nikdy nebyl souzen a že doufá, že takhle to zůstane zachováno. A pocítil povinnost neporušit to ani pro (zatím potenciální) dynastii Vygůglilů. Pročež se nadechl a pravil:
"Zaplatím. Má to ovšem háček, přímo hák. Mám zaplatit do čtrnácti dní, ovšem ty prachy nemám."
"Tak si půjč. Ne ovšem od nějakých lichvářských firem, ale od banky. Určitě máš u nějaké banky účet a v internetovém bankovnictví na tebe vyskakují nabídky produktů včetně půjček."
Rafael si vzpomněl na přísloví, že v nouzi mu dá radu každý moudrý přítel, ale málokterý mu dá peněz pytel. Ovšem si dobře uvědomoval, že takového přítele nemá. Ostatně byl rád, že si Oťas Féfrda za své služby účtoval jen minimum. Advokát s čistě komerčním vztahem k němu by jej nepochybně oholil výrazněji. A tak jen slíbil:
"Učiním, jak pravíš, a udělám maximum pro to, abych tu sumu zavčas měl."