Názory nedobrovolné zombie

Já vám nevím, soudruzi. Opravdu nevím. V duchu marxistickomých idejí je přece jasné, že když někdo umře, je zkrátka po něm. Věčný život je buržoazní idealistická idea, náboženství opium lidstva and all that jazz. Jenomže vykládejte to pisálkům. Inteligence, co od ní čekat. Opravdoví proletáři mi byli vždycky milejší, v mauzoleu se pokloní, ale zdravým rozumem mužiků ví, že mrtvý tak akorát prdí do hlíny, nebo tedy v mém případě do mramoru, jakýpak žil, žije, bude žít! A ještě k tomu v čem - žít navždy v kremelských zdech je noční můra i na posmrtný život! Kór teď. Takovou budoucnost bych si klidně nechal ujít!
Prý jsem pro nebe přítěží. Já samozřejmě v žádné nebe nevěřím, ale kdyby tam bylo trochu klidu, bral bych ho všemi deseti.

(Fandomem je pochopitelně slavná Majakovského óda s refrénem "Lenin žil, Lenin žije, Lenin bude žít"; nakonec text asi moc nesplňuje zadání, ale když už jsem ho napsala... ;)).