Vila

Odlesky hořící lípy zeslábly. Hvězdnou oblohu zakryly mraky. Podivný průvod prostupoval temnotou. Drobný chlapec ve školní uniformě oběma rukama rozhrnoval vysokou trávu i zkroucené šlahouny ostružin a nad ním se jako svatozář tetelilo hejno můr. Do křídel se opřel vítr.  Na ulízlých vlasech přistály první dešťové kapky.

„Úkryt!” 

Metoděj se zdvihl ze země. Po dlaních se mu rozmazávalo bahno. Uniformu měl promočenou. V dálce před nimi se rýsovaly obrysy domu. Schodiště obsypané balustrádami vedlo ke vstupním dveřím. Osvětlená okna zářila do tmy.

“Nepotřebujeme společnost!” Chlapec se zarazil a sevřel ruce v pěst. 

Dveře vrzly, vylomily se z pantů. Světla zhasla.