Di, Vo a Ké

„Jste krásné!“ opatrně pohladil tři páry křídel.

Rudé cestičky se pod jeho dotekem probudily a začaly pulsovat. Metoděj okouzleně vzdychl. Ve spáncích cítil, jak novorozeným můrkám bijí srdce, hladce, pravidelně, v dokonalé shodě s jeho vlastním.

Živý mrak nabral další objem. Ztěžka dosedl na vilu. Noční můry zakryly každé okno, spáru i štěrbinu. Nastala nejtemnější tma.

Metodějovi se rozšířily zorničky: „Černé, stejně jako moje sny.  Měl bych vás pojmenovat. Budu vám říkat Di, Vo a Ké.“

Křehká tělíčka se souhlasně zachvěla. Můrky vzlétly a usadily se na vyhřáté kůži dětského zátylku. Křidélka protkaná krví se rozsvítila a začala promítat sny.