Co umí Malvína

Hlas stoupal. Netrvalo dlouho, dosáhl tóniny, ve které se pohybují netopýři.

Můry zakroužily místností v touze uniknout. Přistály na Metodějovi a zajely mu do vlasů. Ztratil rovnováhu. Vypadl z rytmu snu. 

Kudrny povolily. Malvína pohnula osvobozenou hlavu a zadívala se do zrcadel. Přes skleněné plochy se protáhl stín ženské postavy. Místnost zavoněla, výrazně hořce.

Di, Vo, Ké se zavrtaly hlouběji do blonďaté kštice. Zvláčněly. Začaly podřimovat.

Metoděj začichal: „Kazíš mi můry. Jak?!”

Malvína sklopila kávově hnědé oči: „Takhle voní maminka.”

Zbrunátněl: „A takhle strach!” 

Zrcadla se proměnila v obrovská okna. Průvan je rozrazil dokořán.

Hořká vůně bezpečí vyletěla do noci.