Po čem touží, po kachničce?

Slovo.
Nebo dvě?
Pak tvoří větu.
Ta může být rozvitá.
Je taková přeci jen opravdovější.
Její obsah začíná být člověku čitelný.
Obsahuje podmět, přísudek i další slovní haraburdí.
Množství přenášených informací průběžně stoupá vcelku nevídaným tempem.
Každý je spokojen, když pochopí, co chtěl autor říci.
Jediný problém je, když autor nemá co svému čtenáři říci.
Věty začínají být plytké, bezobsažné a prodlužované zbytečnými redundantními výplňovými slovy.
Navíc hrozí, že se spisovatel nevejde do formátu který dostal dříve přidělený.
Pak je text ochuzen o posledních pět slov, které občas ale opravdu chybí.
Takový drabble je pak ukrácen i o to jediné