Dobré umění

Krásně se to Stříbrnému Nosíkovi povedlo.
Se zalíbením si prohlížel listy lopuchu svinuté do roztodivných tvarů a sem tam ozdobené pampeliškovými květy. Kapky ranní rosy stavbu rozzářily duhovými korálky. Vytvořil nádherné dílo. Hned bylo znát, že žil dlouho mezi lidmi.
Odběhl pro Mikulku, aby se jí pochlubil.
Po návratu leknutím spráskl packy. Někdo jeho výtvor okousal a většinu listů dokonce úplně snědl!
“Kdo zničil moje sousoší?” rozzlobil se Nosík.
“I cucky pracky kotrmelci, myslel jsem, že je prostřeno k snídani,” přiznal hlemýžď Pižla.
“Strýčku, to bylo umění,” poučil ho Nosík přísně.
Pižla si spokojeně utřel pusu: “Dobře jsem se pouměl.”