Panta Rhei

Starý muž přicházel den co den. Počasí v téhle části světa bylo stálé a přívětivé, moře dodržovalo pravidelný řád přílivu a odlivu, přesto se na pláži odehrávalo každodenní drama. Stařec na písku, při odlivu obnaženém, stavěl hrady: stavby goticky strohé i barokně rozkošatělé, hrozivá opevněná monstra i zámky z pohádek.
Zpravidla je dokončoval, když začínal přicházet příliv. Pak stál, bosý a zasněný, a pozoroval blížící se vlny. Ty, které mu omývaly nohy a současně podemílaly jeho dílo.
"Proč?" zeptal se ho občas někdo z kolemjdoucích.
"To je jednoduché," starý muž se usmíval. "Teď jsou krásné. Později už by jen byly."