DMD 2025

Vynálezce: Právě testuji tichý buben. Perfektní pro medvědy, kteří chtějí bubnovat a přitom nerušit hnízdící sýčky.

Medvěd: My většinou nebubnujeme. Spíš tancujeme. A jíme. Hlavně borůvky.

Vynálezce: Mám nový vynález, jsou to borůvky v prášku. Stačí nasypat do vody a máte les v hrnku!

Medvěd: Pane, pane, pojďte si hrát! Věda je fajn, ale kotoul je kotoul!

Vynálezce: Hrát si? Hm… naposled jsem si hrál v roce 1897. Skončilo to výbuchem nafukovací harmoniky.

Medvěd: Tak pojďte, já budu opatrný. A když se ztratíte, najdu vás po čichu!

Vynálezce: Dobrá. Ale žádné hry s magnety!

Medvěd: A potom si dáme borůvky!

Jablko bylo lákavě červené. Vilík s Vincíkem si kvůli němu vjeli do hřív. Ze zkřížených rohů odletovaly jiskry! Naštěstí je jednorožec Jonáš odtrhl včas. Vilík zalezl trucovat pod gauč. Vincík pod kuchyňskou linku.
Pod gaučem i pod linkou je tma a prach. Vilík i Vincík rychle začali vykukovat ven. Jablko leželo na půl cesty mezi nimi.
Vilík usoudil, že určitě není sladké.
Vincík zhodnotil, že slupka nebude křupavá.
Nakonec se u jablka sešli.
“Co kdybychom se o něj rozdělili?” zeptali se oba najednou.
Nakonec ho snědli napůl a byli na sebe pyšní, že dokázali svůj spor vyřešit a zůstat kamarádi.

S Edwardem poprvé zažil, jaké je cítit opravdový strach. Ne o sebe, ne o pacienta pod svýma rukama – o život někoho blízkého.
Edward byl první, po kom se mu kdy stýskalo.
Byl prvním mužem, se kterým měl sex.
Prvním člověkem, s nímž navázal skutečný vztah.
Nebyl první, do koho se zamiloval, ale rozhodně byl první, koho doopravdy miloval.
Byl tím, kdo Siriuse Blacka přiměl vzdát se svobody.
„Jsem ženatej, to je šílený,“ zavrtěl hlavou a nervózně ohmatával prsten na své levé ruce.
„Šílený jsem já, protože jsem si tě vzal.“
„Už toho lituješ?“
„Ne, hvězdičko. Chci z tebe šílet dál.“

Seděla u klavíru, hrála Beethovenovu Měsíční sonátu.
Když skončila, Daniel zatleskal. “Vynikající, Terezko!” pochválil bývalou žačku.
Zavrtěla hlavou. “Jednou jsem se spletla. Jako bych zatahala myš za ocas, musel jste to slyšet, pane řídící.” Pořád mu tak říkala, ačkoli byla dávno dospělá a navíc sama učitelka.
“Samozřejmě. Ale byla to jen malá myška. Mám naději, že příště už ti tam nestrčí ani fousek.”
Usmála se. “Mám na měšťance v Klatovech novou kolegyni,” prohlásila zdánlivě bez souvislosti. “Talentované děvče. Zkoušíme spolu hrát čtyřručně, je to ohromná zábava.”
Zostražitel. Čtyřručně už nikdy!
“Přivezla bych ji o Velikonocích na návštěvu. Zahrajeme vám spolu.”

Onoho roku jsem měl velkou úrodu švestek a s přítelkyní a její rodinou jsme založili kvas na slivovici. V čas přípravy na pálení bylo třeba přichystat nádobu na produkt. Při nedělní vycházce zajdeme do mé garáže a přítelkyně vybírá demižon, který tam stál řádově deset let nezašpuntovaný.
U přítelkyně v koupelně jej vymýváme. Do vany vypadává mumifikovaná myš. Přítelkyně neváhá a balí ji do reklamního letáku. Vzápětí vypadává druhá taková. Tu zase balím já.
Co nejnenápadněji vyklouzneme z bytu směr popelnice, aby rodiče s babičkou nic nepostřehli.
Zvládnutí incidentu mi dává naději, že moje budoucí žena je děvče do nepohody.

Tobias Snape byl vychovávaný tvrdou rukou vysloužilého armádního poddůstojníka a hned, jak to bylo možné, utekl z domova, aby se mohl věnovat tomu, co ho bavilo. A to byly holky, auta a chlast.
První dva roky jedl suchý chleba a pak si koupil Jaguara.
Nevynikal inteligencí, vytříbeným jazykem ani slušným chováním, jeho neotesanost a drsná mužská energie ale ženy přitahovala.
Dokud pil pro zábavu, Eileen s ním byla šťastná.
Jakmile začal v alkoholu utápět deprese, byl život s ním nesnesitelný.
„Když začal vídat myši, věděla jsem, že už to nepotrvá dlouho. Jeho smrt byla vysvobození. Pro něj i pro nás.“

„Milujete moji sestru?“
Těžká otázka prolétla místností jako koule z děla. Bývalý soudce, pořád soudce, si muže před sebou měřil zrakem nejpřísnějším.
„Láska v našem věku zní jako šílenství. Dětská vzpomínka,“ odpovídá detektiv. Ví, kdy se sluší upřímnost. A vidí, že budoucí švagr míří k verdiktu, než vyslechne vše. „Obdivuju ji. Bere mi dech, kdykoli ji vidím. Je to žena, s kterou chci strávit zbytek života.“
„Zníte jako šílený,“ odvětil Wilhelm a neubránil se úsměvu.
Pan Fehér drobnou úklonou diagnózu potvrdil.
„Pak máte moje požehnání. Beatrix si zaslouží, aby o ní někdo mluvil tak jako vy. Vítejte do rodiny, Ferenci.“

Chester za týden proměnil centrální místnost v ruiny. Teď chlastal u studánky.
„Už tě nikdy nenechám samotného,“ zapřisáhl se Prepper.
Volavka. Přelétla samozřejmě, jakoby jaro trvalo léta. Přináší klid pro lidi.

Prepper cítil naději. Vždyť je to pouze krok zpátky, chybí jedna rovina technologie. Bude obchodovat, pořád má co nabídnout, KáPéZetky, nože, vařiče. Naučí se sdílet informace.
Vráti se na Tok. Za holuby, pohřbít Facilitátora. Odeslat správu, že je vše v pořádku. Že vojáci jsou připraveni. Že pořádají cvičení pro případ stavu nebezpečí.
Pak zůstane u nich.

Zapečetil bunkr, ani myš do něj nepronikne. Vždy se bude mít kam vrátit.

Panter nejistě drží vysílačku.
"Mandarínku?" snaží se najít nejpříčetnější osobu na palubě. "Toničko?"
"Ticho, spí," zachrchlá vysílačka nerudně.
"Co to má být?!" probleskne mezi chrčením pohoršený hlas Nezapomenutelného, Aloise.
"Přistáváme," zazní odněkud velmi tiše a velmi suše. "Konečná, vystupovat."
"To je sabotáž!" zavřeští dědek.
"To si pište," potvrdí pilot, "vy i ta vaše blbá myš mi můžete vlézt na záda."
"Kopretinka je veverka, ty hnusnej..."
Vzducholoď je tu.
Pilot vybíhá ven, nevěnuje nám jediný pohled a tempem splašeného labradora se řítí pšenicí za obzor.
Vyměníme si s Panterem nevěřícný pohled. Nitrace spokojeně žvejkne.
Drbátko s vítězným zavrčením vzlétne do vzduchu.

Úloha o pohybu
řešení má zřejmé,
dva vlaky se setkají
v místě, co je stejné.
Z budu A do bodu B
už jede vlak zase,
v místě C se setkají
v jednom jistém čase.
Z bodu B do bodu A
jede ten vlak druhý,
náraz bude surový
a strojvůdce tuhý.

Při té děsné představě
já se celá klepu,
nechám vlaky raději
odpočívat v depu.

Tragédie krvavá
snad na jindy počká,
pokud nejdřív proběhne
průsečíkem kočka
a později místem týmž
vesele myš drandí,
strojvůdce má naději,
mimo příklad randí.

Epilog:
Zda se rande povede,
zadání neříká,
lásce velí málokdy
exaktní fyzika.