Ledoborec (vysoce originální fandom)

"Vydáš se na dlouhou cestu s modrou dívkou. Vskutku, roztrhnou se oblaka a loď bude mraky plout! Však střez se starce s veverkou, neb těžko budeš hledat cestu zpět! Zpěvák s dítětem ze skla ti bude druhem. A světlo bude zváno idiotem. Až led bude rozbořen, veselice svatební se zúčastníš, na plavbu nevědomky vyrazíš. A zlaté lány budeš obdivovat, až skočíš do zlatých vln! Panáčku, ale zadarmo ani kuře," vytrhla se z transu babizna zírající do Panterova hrnku s lógrem. Panter jí podstrčil peníze a přemýšlel nad tím, jestli by při práci potkával tolik magorů, kdyby byl například chovatelem ovcí.

Panter nejistě drží vysílačku.
"Mandarínku?" snaží se najít nejpříčetnější osobu na palubě. "Toničko?"
"Ticho, spí," zachrchlá vysílačka nerudně.
"Co to má být?!" probleskne mezi chrčením pohoršený hlas Nezapomenutelného, Aloise.
"Přistáváme," zazní odněkud velmi tiše a velmi suše. "Konečná, vystupovat."
"To je sabotáž!" zavřeští dědek.
"To si pište," potvrdí pilot, "vy i ta vaše blbá myš mi můžete vlézt na záda."
"Kopretinka je veverka, ty hnusnej..."
Vzducholoď je tu.
Pilot vybíhá ven, nevěnuje nám jediný pohled a tempem splašeného labradora se řítí pšenicí za obzor.
Vyměníme si s Panterem nevěřícný pohled. Nitrace spokojeně žvejkne.
Drbátko s vítězným zavrčením vzlétne do vzduchu.

Panter zuřivě mlátí do vrčícího drbátka na záda ve snaze ho zprovoznit, přičemž ho motivuje výkřiky zahrnujícími slova, nad kterými Nitrace pokaždé žvejkne obzvlášť obdivně. Pletu si věneček z pšenice. Víte, pšenice je fajn.
"Chiméra," řekne Panter nasupeně. Kdy jindy bychom měli pokecat o mytologii než teď?
"Tu si moc nepamatuju," přiznám.
"Dnešní mládež nemá žádný vzdělání," řekne chmurně někdo, kdo zní jako Nezapomenutelný, Alois.
"Chiméra je krycí jméno blba, který mi ten prototyp dal," vysvětluje Panter.
Mlčíme. Nitrace žvejkne.
"Vzdělání, ani vychování," dodá dědek nesnášenlivě.
"Nitrace," řeknu, zatímco pozoruju, jak Panter z pšenice plete... svetr?, "ty... Ty máš vysílačku?!"

"Nevím, jestli Tonička nemá ADHD," řekne Mandarínek a přihne si z placatky.
Nezapomenutelný, Alois rozšíří nozdry s bojechtivým výrazem internetového diskutéra.
"Dneska musí mít každej diagnózu. Pcha! Rádoby nemoc dnešních šílených dětí - šílených rodičů, tak je to! Za mě tohle nebylo, zmydlili nás větví a jsem úplně normální," štěká, zatímco k sobě pevně tiskne Kopretinku.
"Chceš si o tom promluvit, dědku?" řekne Mandarínek jemně.
Nezapomenutelný, Alois po něm hodí holí.
"Jak můžeš mít takovou opici!"
"To je moje dítě, žádná opice!" rozbrečí se Mandarínek.
"Nemyslím tady malou! Ale už kvůli ní bys neměl chlastat!" zařve Alois a vyškubne Mandarínkovi placatku.

"Pantere," hlesnu, zatímco si Panter zuřivě drbe záda, "tys někoho v CIA naštval nebo...?"
"Nesmysl," mumlá Panter, "já šířím zásadně jen lásku, Šmoulinko, á, tady, tady je to místo, žádná zlá krev, spíš myslím..."
"Že Foton je idiot," řekne známý hlas za námi se zvučným žvejknutím.
"Co tady DĚLÁŠ?" vyjeknu při pohledu na Nitraci a snažím se dopočítat toho, jestli vůbec někdo zůstal ve vzducholodi
"Obdivuju pšenici. Kája povídal, že jí zpívá, aby líp rostla," Nitrace mhouří oči, "má i pamětní pohlednice, hele," cpe mi pod nos pohled, na kterým je... no... pšenice.
"To tvoje škrabátko nějak vrčí," upozorní Pantera.

Panter vytahuje cosi tak bizarního, že to překvapí i mě.
"Co to, u Kopretinky, je," ptám se tak obezřetně, až zapomenu na otazník.
"To," zašeptá dramaticky, "je drbátko na záda."
"No, a co s tím sakra...?"
Ušklíbne se. "Není to ledajaké drbátko, Šmoulinko. Je to drbátko ze skladů CIA. Jistěže vypadá jako drbátko, ale je to dron. Dron, který nám tu zatracenou veverku donese zcela bez námahy, zatímco si tady umeleme prémiovou bio mouku z místních lánů. Prostě jen zmáčknu tohle tlačítko, a..."
Jaksi se nic, ale vůbec nic nestane.
"No, a nebo se tím můžeme třeba podrbat," dodá schlíple.

Nemůžu uvěřit tomu, co se chystáme udělat. Prostě nemůžu.
"Pantere," řeknu zoufale, "nemůžeme..."
"Mlč a škrábej se nahoru," zahučí Panter a já si uvědomím, že visím na dost pochybným žebříku spuštěným ze vzducholodi; nade mnou se ozývá nepříčetný smích Nezapomenutelného, Aloise, podkreslený něčím, co zní jako Mandarinek zpívající ukolébavku - jak asi Tonička povyrostla, napadne mě, než mi dojde, že mi už zjevně přeskakuje, a kromě toho k nám letí hejno zarputile se tvářících hus...

Vzbudím se, strhnu z hlavy sombrero a oddychnu si. Jsem na zemi.
"Šmoulinko," řekne Panter s nebezpečným leskem v očích, "mám plán."
Jímá mě neblahé tušení.

Lány pšenice vystřídalo moře. Opět. Mandarínek, houpaje lahev, se zasněně usmívá.
"Co to je?!" vyštěkně útočně Nezapomenutelný, Alois.
"To je Tonička, ty vyžilá fašistická plechovko," naježí se Mandarínek a sevře lahev v náručí. "Ty a ta tvoje olysalá veverka nevíte nic o otcovský lásce."
"To si vyprošuji! Kopretinka je dědictví po otci!"
"Jo, a co otec provozoval? Zastavárnu?"
"A co provozoval váš otec, hm?!"
"Sex shop," uplivne si přezíravě Mandarínek. "On to tak nemyslel, Toničko, broučku," dodá konejšivě.
Pilot frustrovaně vyje.
"Klid, aspoň už tu nikdo nebleje," ozve se v Nitraci nezničitelný optimismus, posledními třiceti hodinami nalomený jako ledovcová kra.

"Takže si to shrneme," snímám sombréro a snažím se předstírat, že to není jen obří tác ze zatracený svatby na zatraceným ledovci se zatraceným všudypřítomným logem Nechvátalovy firmy. "Nemáme veverku. Nemáme Nechvátala. Nemáme Trochtela. A víš, co ještě nemáme? Víš, co nemáme, Pantere?"
"Důstojnost?" zkusí opatrně. Zavyju.
"KAFE, PANTERE! Po tomhle nepřekonatelným dobrodružství s ledovcem, vzducholodí a hromadou kondomů je všude zasraná pšenice a nemáme ani slzu, slzičku kafe," přeskakuje mi hlas.
Panter mi mlčky podá termohrnek.
"Miluju tě," vydechnu.
Zakření se. "Koupil jsem ho od Mandarínka. Slíbil jsem mu, že až Tonička vyroste, může si mě vzít za muže."