Deník

Středa 4.6.
Den začal, jako každý jiný. Ptáci za okny vítali nový den hlasitým zpěvem. Rozkvetlé stromy a nejrůznější květiny na rozlehlých loukách, táhnoucích se, kam jsem jen dohlédla, nádherně sladce voněly. Nic nenasvědčovalo nadcházející katastrofě.
Ještě v poledne jsme klidně obědvali na lavičce ve stínu stromů a netušili, že je to naposledy.
Až když jsem, kolem druhé hodiny, přišla k moři, hladina mi přišla o něco níže. Přišla jsem domů, abych se ujistila, že to bude v pořádku, ale to už mě obrovská vlna následovala.
Valila se, jako stádo zuřících býků, ale nebyl žádný kovboj, schopný je zkrotit.