Plameny. Všechno hořelo. Dřevěná budova se již dávno zřítila a její trámy nyní sloužily jako hlavní potrava pro rudo-bílý oheň. Nikdo to nemohl přežít. Nikdo!
Jenže i přes mojí modlitbu se uprostřed toho pekla vztyčila postava. Byl to stín? Byl to ještě člověk? Viděl jsem jen černou siluetu.
"To není možné..." slyšel jsem zašeptat vedle sebe. Někdo se skácel a jiný s řevem utekl do lesů. Já tam jen tak stál a zíral do plamenů.
Nevím, jak, ale cítil jsem "její" pohled. Neviděl jsem oči, jen postavu která ke mně natočila svou tvář. Rudý plamen plál kolem jako rozepjatá křídla.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit