Lehkost bytí

Seděla ve stínu pod verandou, když si k ní přisedl její soused.
“Na to, jak je tu krásně vypadáš dost sklesle,” poznamenal.
“Mám dojem, že hrozně stagnuju a můj život se nikam neposouvá,” odpověděla ploše.
“Whoa. Já čekal absenci nápadu na drabble a ona existenční krize.”
“To jde ruku v ruce,” zasmála se.
“Rozjímání má svůj čas. Teď je na čase se trochu bavit.”
“V tu chvíli kolem s jekotem proběhly dvě nahé postavy a zmizely za rohem.
Zamrkala.
“Pravda nebo výzva,” vysvětlil.
“Hej, drabblistko! Máme tu pro tebe volné místo!” zahalekal odkudsi Mravenec.
Dlaní si zakryla oči. “Oh, Glórie.”