Modrý

Po kapkách stéká smutek po okně duše. Za hory utekl smích, jehož volné řetězy nyní svazují a řežou mysl. Zvonění kroků štěstí utichlo v řev smůly, jež se pomalu ovinuje kolem těla a stahuje se a pálí jako řeřavý uhel. Klove datel vzpomínek do mrtvě živého a živě mrtvého, jenž se nemůže osvobodit ze zlaté klece bezstarostnosti. Tůně beznaděje je hluboká, temná a kalná, a přesto bublá. Vzdech vytrvalosti vyvstane na hladině jako křehká kupole. Praskne přec? Jezdec cválá na oři přes temný les propasti, čas se zastavil, kůň však řítí se, hlava nehlava stále vpřed. Pohlcen jest, padá vysílen.