Mravenčí práce

Bylo léto, parno, sucho a asi 2 letý chlapec se na mě smál. Sledoval jsem, jak se jeho buclatá tvářička rozzářila, když mě uviděl. Začal tleskat ručkama a jeho zadeček obalený tlustou vrstvou plen dosedl na zem.

S úžasem jsem sledoval, jak pleny splácly objem mraveniště a on se dál smál zpod plátěného bílého kloboučku.

Čekal jsem velmi brzy pláč a i jednou nohou jsem měl nakročeno, ale chlapec se dál smál. Koutkem oka jsem zahlédl matku, která vystartovala své dítě zachránit.

Po jeho tlusťoučkých nohách se rozeběhli mravenci. Pro ně byla práce stále stejná, jen cesta se snad změnila.