Odmlka

15.4.22
Milý deníčku,
neber si mojí odmlku osobně, vždyť víš, jak to se mnou je, buď se píše, nebo se žije. A tak jsi kronikou hluchých míst, dlouhých, nudných dnů, kronikou bezčasí tvořeného stereotypem, neprožitků a myšlenek, které přicházejí, když svět utichne a odpojí se. To, co by stálo za zmínku, se děje tak rychle a věnuju tomu tolik pozornosti, že se na tebe nedostávalo. Za dobu, cos tu ležel netknutý, je ze mě někdo jiný, změnilo se místo i čas, většina hlavních hrdinů je pryč a nahradili je noví. Bude tak lepší otočit list a začít znovu.
Milý deníčku…