Hlava rodiny našla Konstantina zkoprnělého pod schody, i odvedla ho nahoru do studovny, nalila mu čaj a nabídla alkohol a kuřivo.
„Děkuji, zůstanu u čaje.“
„Také bych zůstal. Mám tu jen velmi špatný španělský likér a doutníky jsou tuším navlhlé,“ osvětlil omluvně chabou hostitelskou situaci. „Nesete dokumenty?“
„Jistě!“ Kvapně odložil thé. „Omlouvám se za zdržení, chtěl jsem nejprve kondolovat vaší paní.“
„To je od vás laskavé,“ odpověděl pan Sternbach. „Bude to trvat, ale nakonec zase povstane jako fénix z popela...“
Konstantin němě zíral, nejist si etiketou v otázce bájného ptactva.
„To nic,“ mávl rukou. „Opravdu vám nenabídnu likér ani doutník?“
Náš drahý už ne soudce Sternbach asi touží po nonsensových metafyzických konverzacích, které kdysi vedl se svou drahou přítelkyní hraběnkou Karóly. A já po nich vlastně toužím taky, je to zdravé pro témata! Tak aspoň trošku takhle.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Rozhodně je to zdravé pro
Kleio
Rozhodně je to zdravé pro čtenáře.
:)
Ancient Coffee
:)
Uniklo mi, co se jí stalo,
Aries
Uniklo mi, co se jí stalo, ale tak jestli se zase vzpamatuje, není to špatný příměr
Teď nevím, na koho se ptáš.
Ancient Coffee
Teď nevím, na koho se ptáš. Wilhelm mluví o své manželce schlíplé ze smrti matky, hraběnka z poznámky odešla na konci mého předchozího příběhu z Vídně. Jistě jsou to ale oba stavy, z kterých se jde dostat jako z popela...
On to má chudák těžký, je
Tenny
On to má chudák těžký, je poetickej a všichni kolem jsou takový... přízemní. a pohlcení pudy. xD
Přesně! :D
Ancient Coffee
Přesně! :D