Příliš mnoho slov

Nejhorší na psaní dlouhých ság není samotná práce. Strnulá záda rozcvičíte. Otlačený zadek si zvykne. Kontinuitu příběhu uhlídáte díky osnovám.
Nejstrašnější je ta fáze, kdy si dáváte pauzu, postavy ožijí, bloudí kolem a nepřestávají remcat. Jsou doslova a do písmene všude.
Lucas Hildebrandt se natáhne přes stůl a nacpe si do pusy vrchovatou lžíci arašídové pomazánky.
"Protein," zahuhlá. "Tejráš mě, tak se nediv!"
"A vůbec nepíšeš," podotkne ze žíněnky na podlaze Aš-šád. Zní to zadýchaně. A vyčítavě.
"Mám vás plný zuby," řekne autorka. "Poslední knihu a šmitec!"
Doufá, že se na parapetu neobjeví ještě nakrknutý Sgen. Utloukla by ho. Sedmičkou.