Rozhodnutí

Skřivánek se líně pohupoval na vlnách na dohled hrdla dlouhého průlivu.
“Vidíte něco, Hoopere?”
“Ne, madam.” křikl námořník z ráhnoví.
Jenom se zdrželi.
Mapy jsou nepřesné.
“Počkáme ještě dvě hodiny.”
“A potom?” zeptal se pan Keith.
“Prohledáme ústí průlivu. Když se do tmy neobjeví, vyplujeme.”

***

“Člun! Tam!”
Ukazoval Hooper k ústí říčky. Roztáhla dalekohled.
“Dejte mi spustit člun! Vyhlaste poplach!”
Smršť rozkazů zvířila vzduch. Člun odrazil. Záběry vesel ho nesly vstříc dřevěným torzům. První tělo spatřili, ještě než se kýl zaryl do kamenitého dna. Známky zoufalého boje.
Margarita tu pořád někde byla.
Touha po jejím dopadení se právě stala osobní.