Saň

Kdesi hluboko v útrobách staré Prahy vrzly dveře a v kuželu světla se vypotácela trojice místních štamgastů. Chvíli se motali dokola jako tříhlavá saň, potom nabrali kurz a odpluli uličkou za krčmou někam směrem na Malou Stranu. O několik ulic dál potkali kolemjdoucího. Saň se zastavila a chvíli ho zkoumala.
“Chlapi, no tohle? Vždyť je to Zikmund, liška ryšavá,” prohlásila první hlava.
“Pořádně mu to osolíme!” přidala se druhá.
“Bij, kdo v Boha věří!” vykřikla třetí.
Kolemjdoucí na nic nečekal a dal se na úprk.
“Dnes není můj den!” myslel si Zrzavý Józa za běhu. “Dnes opravdu není můj den!”