Shodit hnízdo

Z otce si nejvíc pamatuji jeho odchod. Dlouho jsem za něj vinila Mariannu.

'Čarodějnice je jako vlčice,' říkávala matka. 'Kdo jí uvěří, toho roztrhá.'

Teď stojí zde, šokovaný k mlčení.

Přišel za ní. Ne za mnou.

Ale pro něj tu nejsem.
"Marianno, na Sychravo jde hrozná bouře - a v ní raraši. Bez kouzel se neubráníme."

Ztuhne. "Ne."

Stojím jako opařená. "Proč?"

Její hlas připomíná vlčí zavrčení.
"Sychravu nepomohu. Přísahala jsem, Markéto."

Otec se k ní obrací, šepot rychle přechází v křik.

Nevšímají si mě, chyceni vlčím zápolením. Nechci čekat, kdo mě roztrhá první.

U dveří chytím Marianninu hůl a utíkám.