Vždy zpovzdálí přihlíží

Usaďte se nakrátko a ty zpívej, pohádko!

Za mořem či za oponou – všude vítán s obdivem.
Každá divačka si říká „holka, tohohle si vem!“
Desky jeho kalendáře se sténáním praskají.
Talentem tak obdařený být sní leckdo potají.

Hladce jako Popelčina útlá nožka do střevíčku
do srdéčka cizích lidí vklouzne hned, nemaje klíčku.
Duše přátel vidí více nežli jeho nadání.
Dvě osoby nade vše však jemu jen jsou oddány.

Dýchají pro jeho štěstí. A jedna z nich zejména.
Avšak její jedinečnost nepoznáte ze jména.

Ptáte se snad, kdo je tahle věčná skalní fanynka?
Nevíte? Tak zkuste hádat. Správně!

Je to maminka!