Dobelhal se k oknu, když konečně zůstal sám. Král!? Jaký ale? Dobrý? Moudrý? Spravedlivý? Nebo řeknou – tyran, který krutě popravil vůdce povstání, hlupák žijící ve věži ze slonoviny, snílek, jenž přinesl chaos a bídu?
Nemoc ho rozežírá zevnitř. Dokraloval. Umírá. Podívá se dolů do zahrady. Zeleň, ale vesnice obchází černá smrt. Úroda padla pod kopyty koní, a ty koně pod hroty pík. Prohrál. Na bojišti nemoci i za řevu vítězné bitvy. Ódy oslav mizí v prach pod nohami žebráků, pod berlemi mrzáků…
Triumfální prohra, prohraná výhra. Syn bude nový král. Pozvedne zemi či srazí do bláta zmaru? Zrnko mihotavé naděje.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
to je teda depresivní konec,
Aries
to je teda depresivní konec, ale asi není úplně důvod ho litovat
Každá výhra něco stojí
Kitsune's Sun
Každá výhra něco stojí
Zajímalo by mě, jestli ti, co
Tora
Zajímalo by mě, jestli ti, co skutečně přivedli zemi nebo země do válek a bídy, někdy na konci své životní poutě opravdu zpytovali svědomí. Já se tak trochu obávám, že ne...
Ale někteří ano. Obzvlášť na
Kitsune's Sun
Ale někteří ano. Obzvlášť na konci života zatížení nějakou tou nemocí. Vzpomeňme Karla Velikého nebo Jindřicha VIII, alespoň podle nynějších historiků...
Do nelehkých témat se pouštíš
Faob
Do nelehkých témat se pouštíš, Tora má asi pravdu, že způsob myšlení králů (ti věřili, že z Boží milosti) a dnes diktátorů (ti asi taky částečně věří v nějakou svou osudovou předurčenost) je asi našemu už dost vzdálen, i když zrovna ty poslední chvilky u málokoho známe... A motiv vyhrané bitvy, ze které se ale nikdo neraduje, je dost dobrý.
Vyhraná bitva zruinovala zemi
Kitsune's Sun
Vyhraná bitva zruinovala zemi. Nemusíme chodit daleko. Británie byla na pokraji krachu po napoleonských válkách, podobně jako Francie před Velkou francouzskou revolucí a mohlo by se pokračovat... Naštěstí si v drabble rozpoložení můžu vymyslet v rámci fikce.