Když ticho útočí

Jsou okamžiky, kdy se vzpomínky přelejí příliš náhle, zaplaví mne svojí tíhou. Najednou zase ležíme v objetí naprostého ticha a koukáme do prázdna, do místa, kde měl být život, a není. Všechno ve mně křičí, ale nemůže ven, protože svět je tak příliš křehký.
Najednou tu nejsi, jsi v tom podivném akváriu, oddělená od světa mříží a držíš tu malinkou ručku Ledňáčka na pěti hadičkách. Sedím v tichu, když jsem si ještě před chvílí stěžoval, že s brečícím miminkem nemám chvilku klidu.
A pak je to pryč. Jste zpět a moji.
Není nic osamělejšího než ticho.
Vždycky ho přebíjím metalem.