Laskomina

Marigold vystřídal řadu výrazů, celou paletu od "chce se mi zvracet" až po "to nemůžeš myslet vážně". Načančaný bard sledoval s nakrčeným nosem a děsem v očích zaklínačovo počínání.
Topivce zkušeně vyvrhl, oddělil maso od kostí a pak, rychlým pohybem rozlousknul topivčí lebku jako skořápku vlašského ořechu. Ostatně i obsah připomínal vlašský ořech ("Už asi nikdy nedokážu sníst vlašáky, ó né!").
Mozek vyňal a pomalu, aby ho neporušil, vložil do bublajícího kotle. Když nabral lžící a pokynul, aby tu vynikající polévku ochutnal, bardův žaludek to konečně vzdal.
Geralt se smál: "To je lektvar, ty přecitlivělý tvore. Ale dostal jsem tě!"