Oko času

Kapka po kapce. Jedna miniaturní cihlička za druhou propadající někde seshora přes průrvu nebo připluvši po podzemní řece. Tak vzniká jeskynní krása plná chodeb a dómů. Sintr vytváří roztodivné obrazce a výzdobu a klidně by se mohl utkat s kdejakým umělcem. Závoje a krajky se blyští pyšně v koutě. Ze stropu se natahují stalaktity, ze kterých stéká tichá krůpěj, tikající jako krasové přesýpací hodiny. Dole rozsypané jeskynní sněhobílé perly krášlí lesklou podlahu. Stalagmit představuje němého svědka dějin, rozvážně pomalých, ale přesto okouzlujících. Labyrint temně mlčí, jen občas prostor protne písknutí netopýra. Tisíce let skryté v malebném soukolí zkázy a novotvorby.