Pan Grenadin: Zrcadlení

Toho rána byla slečna Inkognita tak krásná, že se na ni zrcadlo nemohlo vynadívat.
Učesala si vlasy a dotkla se štíhlým prstem, modrým od inkoustu, tenké vrásky na čele.
„Tahle je první,“ řekla zrcadlu. „A další přijdou. Láska je i starost a strach. Že se promění v myšku a Mína se splete. Nebo v mlhu, a vypaří se ve slunci. Že se zamiluje do jiné…“
Zrcadlo se rozhořčeně zalesklo.
„Jenom žertuji,“ pohladila je slečna Inkognita. „Nestěžuji si. Má to tak být. Láska i starost, radost i vrásky“.
„Miluji tu první, a budu milovat všechny další,“ řeklo zrcadlo hlasem pana Grenadina.