Ruský nálet z lásky

Jsem městská holka. Teď jsem často na vesnici (dobrovolně) kvůli chlapovi. Větší důkaz lásky jsem nikdy nedala. Doslova tu poletují ty kotouče ze sena, a pokud si nepřivezete jídlo z Prahy, umřete ve sklepě a sežerou vás vlastní kočky (nepřivezli jste jim jídlo).
Vesnice mají svoje kouzlo, nepochybně, ale musíte si zvyknout na divné věci. V neděli sedíte u oběda (přesně ve 12:00) a najednou šílené troubení, houkání, něco takového. První reakce: skok pod stůl, zakrytí hlavy, totální panika. Nálet, bombardování, ruské ponorky?
Bylo to hlášení rozhlasu. V neděli bude fotbal, to je informace, která mi způsobila životná trauma.