Slovíčka

„Учитель.“
„Učitel.“
Byl krásný jarní den, ideální na procházku. Nebo na výuku ruštiny na čerstvém vzduchu.
„директор.“
„Ředitel.“
Konstantin líně přehazoval asociace na téma škola. Willi úporně odpaloval zpět.
„Учебник.“
„Žák? Ne, učebnice.“
„Чернила.“
„Černá… Hm.“
„Čím píšeme?“
„Inkoust!“
„Správně. Треугольник.“
Willi se zastavil. „Trojgolník? Trojhlavý rolník?“
„Soustřeď se. Druhá část slova je угол.“
„Uhel?“
„Úhel.“
„Takže trojgolník...“
„Треугольник.“
„...je trojúhelník. To mi ale k ničemu nebude.“
Konstantin se usmál poďábelsku. „Takže další tvary. Квадрат.“
„Čtverec?“
„Да. Кольцо.“
„Koule. Ne? Kruh.“
„Шестнадцатиугольник.“
„To si vymýšlíte. Takové slovo není.“
„Шестнадцатиугольник.“ Vytrvat!
„Paprňák, Eglknecht. Bitkojn. Průchodisko. Kataklyzma.“
„Moc vtipné. A kataklyzma existuje.“