Tužka

Na stole ležela tužka. Vzal ji do ruky, několikrát ji obrátil. Nic. Obyčejná tužka. A přesto - ten muž, který mu ji dal, tvrdil, že mu splní každé přání. Nevěřícné zakroutil hlavou.
Zkusil načrtnout květinu. Obyčejná kopretina s několika okvětními lístky. Ozvalo se lupnutí a tu byla - na stole ležela kopretina.
Chytil uměleckou slinu. Nakreslil vázu. Lup - váza na stole. Za chvíli se kolem stolu válely peníze, zlato a drahé kameny.
Co dál? Nakreslil sebe, s pořádnými svaly. Lup a byl z něho Arnold. No, ale toho břicha by se mohl zbavit. Vzal gumu a malůvku smazal. Lup a byl pryč.