Bernard sedí ve fortně rajhradského kláštera. Od rána tu dřepí a už se pomalu blíží večer.
Proč musel přijet právě sem? Proč dostal druhý dopis tak brzy po tom plném výčitek? A proč jej nechávají tak dlouho čekat?
Zkouší se modlit, ale myšlenky mu ubíhají. Už několikrát se spletl v modlitbách, které dobře zná od dětství.
Obrátil se k bratru fortnýři, jenže ten na nevyslovenou otázku jen pokrčil rameny.
Jak to říkal ten starý popleta Bořivoj? Že se má obrátit k Bohu jako k milujícímu otci? To má určitě od toho hrnčíře, mračí se.
Milující otec? Nikoho takového nikdy nepoznal...
Tak nevím, jestli bude stačit, že má Bernard nervy napnuté k prasknutí a je na duchovní poušti...
to nevím, jestli projde, ale
Aries
to nevím, jestli projde, ale napětí by se dalo krájet
Nevím, jestli to projde, ale
Dede
Nevím, jestli to projde, ale je to krásné - a bolavé. Jako to s malým Vašíkem. Bernard potřebuje jak pokání, tak lásku...
Já bych tu duchovní poušť
Lady Peahen
Já bych tu duchovní poušť možná ještě trošku zdůraznila, ale je to moc krásně napsáno.
Chudák Bernard. Co si budeme
mila_jj
Chudák Bernard. Co si budeme povídat, lehké to neměl.
To se do toho povedlo
Esclarte
To se do toho povedlo napsasovat dobře a samo o sobě je to taky povedené.