Org.: Jo, já vím, že pozdě, ale bodování mě stejně nezajímá.
Víte, jak je těžké napsat něco, co se nesmí v žádném detailu odchýlit od předlohy, a přitom to má být aspoň trochu zajímavé číst? A pak to hledání scény k důkladnému nastudování, abych v ní nějakou drobnost nepopletla.
...A stejně to není zajímavý.
Přes místnost měl nataženu síť, aby se létající stroj s mávajícími křídly nerozbil, až narazí do zdi, ale jak se ukázalo, nepotřeboval ji. Namáhané spoje se roztrhly a pochroumaný model se sesypal na zem.
Když se rozhlédl, kam mohla zapadnout vrtule, zjistil, že má návštěvu.
Měl toho chlapce rád. Kladl bystré otázky a dovedl ocenit umění. Ale dnes si dělal starosti. Kvůli ručnici.
Leonardo za to vlastně mohl. Sestrojil ji.
Teď mohl Havelockovi jen uvařit čaj, vyslechnout jeho trápení a pokusit se ho na chvilku přivést na jiné myšlenky povídáním o nových vynálezech.
To poslední se mu beztak moc nepovedlo.
Muži ve zbrani, str. 213-221.
Je to dobře napsaný, ale máš
Aries
Je to dobře napsaný, ale máš pravdu, zajímavý to takhle moc není
To je tím, že
Sothis Blue
to Pratchett napsal dobře. V tý scéně je všechno, co do ní patří. Takhle to vypadá, když se tohle zadání skutečně splní. Ne napsat scénu, která v knize není zahrnutá (to bejvá fajn, ale tady je jasně řečeno, že to musí být scéna, která v knize je), ne změnit něčí motivaci, ale skutečně napsat scénu, která tam je, nedělat v ní změny, jehom to vzít z pohledu druhý postavy. Jenže, chacha, to je překvápko, on si autor schválně vybral postavu, z jejíž strany to může napsat tak, aby tomu nic nechybělo.
Jako hec, jestli skutečně dokážu zatnout zuby a splnit to, že nebudu měnit vůbec nic, dobrý, ale ke čtení to není a bejt nemohlo. Ke čtení je ta Polednice, ale to právě jenom proto, že jasně nesplňuje zadání a tahá do toho dost podstatnou změnu.