Napíná, napíná, napíná

Od střetnutí se zrcadlem cosi eskaluje. Vojtěch si dál proplouvá životem, ale vzduch v domě obtéká Ninu jako mazlavý jantar. Až manžela konečně nahlas obžaluje z jeho hříchu.
„Praštil js–“ spustí, ale v jeho pohledu je pomatencem.
„Praštil? Byla jsi opilá. Kolik ti toho ten tvůj kamarád nalil?“
Trochu moc, šepotá jí do ucha pouštní vítr. Realita kolem ní se mění. Její domov není kvetoucí zahrada, je to Gobi ledová nočním chladem pronikajícím z nezměrného kosmu...
„Já tě chytil. Protože kdyby ne, skácela by ses na to zrcadlo jako troska."
...a ona je gumička, kterou Vojtěch v prstech napíná, napíná.