Objev

Tmu ředí jen svit hrotu kouzelné hůlky.
„Filippo, nemá to cenu. V tomhle labyrintu nic nenajdeme…“
Oslovená jen netrpělivě mávne rukou. „Ticho,“ sykne. Zastaví se.
Róza zmlkne.
Filippa přiblíží světlo až ke zdi. Nerovná omítka vrhá pokroucené stíny.
Lady spokojeně přikývne. Prstem se dotkne precizně vykroužené spirály.
„Co…“
„Tiše! Celé podzemí je protkáno babským uchem.“
Róza údivem otevře ústa. „Ale…“
„Ano,“ zašeptá Filippa. „Úzké trubičky. Vedou zdmi. Stačí sedět na jejich konci a slyšíš, co se kde říká.“
„Ale…“
„Správně. Když budeme potichu, můžeme něco zaslechnout taky.“
Přiloží ucho k otvoru.
„…. Kdo jsi… kdo jsi… kdo jsi…“ zarezonuje kdesi tiše.